Astrovamps - Interwiev

Autor: Proxima - přeloženo z Meike Spanner, Zillo 05/07


POESIE & PORNO & ROCK´N´ROLL

Právě vyšla dlouho ohlašovaná a s napětím očekávaná nová deska po "American Gothick": "Gods And Monsters". S ní zůstávají kluci z L.A. nepochybně věrní svému vlastnímu stylu legrace a vážnosti, přikrášlenosti (glam - možná myšleno i jako glamrock; pozn. překl.) a hororu, ale ne bez toho, aby pracovali na dalším rozvoji. Skvělá příležitost pro Zillo, abychom se skupinou udělali rozhovor.


Zillo: Ke "Gods And Monsters". Dáváte dohromady tuhle novou desku už docela dlouhou dobu. Na druhou stranu, to může zklamat v tomto byznysu s krátkou životností…

Eyajo: Nebyla to až tak dlouhá doba a my nemůžeme plivat songy v takovém tempu, jako to dělají elektronické skupiny. My píšeme, zkoušíme se skupinou, vybíráme, mícháme a nahráváme vzorový záznam: prostě na způsob old school. To nás také stojí tisíce dolarů a my do toho nemůžeme vrazit všechny naše peníze.

Daniel: Kdybych byl ten typ, co mu kalhoty visí pod zadkem, tak bych měl tučnou smlouvu a dostatek peněz na to je rozfoukat, ale my to všechno táhneme sami a na náš způsob: žádné bohaté přítelkyně, žádní bohatí rodiče. A zdravím prostředníčkem všechny americké labely, které nás ignorují, se slovy: "kiss my white ass and fuck you" (smích).

Zillo: Co bylo u "Gods And Monsters" jiné, co podobné a co stejné z hlediska přístupu k napsání a nahrání alba?

Daniel: Neviděli jsme žádný důvod cokoliv měnit. Máme rádi Astrovamps v takové podobě, v jaké jsou. Řekl bys možná, že „Gods And Monsters“ jsou druhým dílem "Amerikan Gothick", ale tady v Americe máme takové pořekadlo: "Když to není rozbité, tak to také neopravuj."

Eyajo: Je pro nás vždy důležité, abychom zachovali "trash" nebo pokud chceš "reálný" sound. Už jsme párkrát někde četli, že jsme popisovaní jako "deathrockoví New-York-Dolls". Myslím, že to vystihuje hrubost v naší hudbě.

Glass: Jasně řečeno: to album je lepší, protože jsem u toho byl já (smích). Ale teď vážně, tato nová deska je vyzrálejší a komplexnější tím, že je do určité míry výtažkem posledního alba.

Zillo: Můžete popsat vznik "Gods And Monsters"?

Daniel: OK, bylo to asi tak, že jsem hrál na kytaru, a když jsem vytvořil písničku, dal jsem jí název, šel jsem za Eyajem a řekl jsem mu: tady je nový song, jmenuje se tak a tak, teď k tomu najdi slova. Eyajo skládá texty líp, když už ta písnička má nějaké jméno. Pak mi ji dá zpátky a já nad tím ještě chvíli hloubám, vyměním tam nějaké slovo, vsunu tam jedno navíc, jiné vyškrtnu, a tak dále. A nakonec máme písničku. Já a Eyajo jsme gothic verze Lenona a McCartneyho.

Eyajo: Já na tu hudbu pak zkouším navázat atmosféru a emoce a najít jí přiměřeně poetický příběh. A to navíc ze zorného úhlu zrůdy, monstra, upíra a hollywoodské legendy. Mezi tím se také naopak nacházejí songy, které jsem s ohledem na texty dodělal včetně názvu. Dal jsem je Danielovi a on k tomu napsal hudbu. Občas můj text nefungoval úplně správně a museli jsme ještě jednou napsat nový nebo jsem musel přijít na pár nových hudebních nápadů. Stejně je jedno, čím nakonec k té písničce přispěji já nebo Daniel, nakonec se na tom podílíme oba.


Zillo: Jaká je myšlenka za cover songem Patsy Cline ("Walking After Midnight")?

Daniel: Mám hodně rozmanitý hudební vkus. Poslouchám všechno kromě hip hopu. Když jsem poslouchal ten song, uvažoval jsem, že by ta slova prostě působila hrůzně, kdyby hudba byla pochmurná. Teď to zní jako psycho - pronásledovatel - song (smích).

Zillo: Vaše spojitost s hororovými filmy je dobře známá. Které (hororové) filmy máte momentálně obzvláště rádi? Včetně zdroje inspirace pro "Gods And Monsters"?

Daniel: Můžu vážně říct, že hororové filmy ze mě nakonec udělaly to, co dnes jsem (smích). Aktuální název je z "Frankensteinovy nevěsty" (Bride of Frankenstein). Skutečně to byl James Whale, kdo mě inspiroval, protože žil v Hollywoodu jako otevřeně homosexuální režisér a neomlouval se za to. Jde o to, že byl rebel, porušoval pravidla právě tak, jako to děláme my. Když porušuješ konvence a je ti jedno, jak tě posuzují lidé, dává ti to neuvěřitelný pocit svobody. James Whale ho měl. A Nietzsche a Van Gogh, každý umělec, který někdy udělal něco cenného, byl vždy ten, kdo porušoval konvence.

Eyajo: Miluji hororové filmy a můj největší favorit všech dob je "The Creature From The Black Lagoon". Ano, hororové filmy inspirovaly kus "Gods And Monsters", ale je tam ještě spousta jiných věcí.

Zillo: Koho považujete za nestvůry a koho za bohy?

Eyajo: Pro mě jsou nestvůry lidé, kteří následují trendy, kopírují ostatní a moji bozi jsou lidé, kteří jdou svou vlastní cestou a neohlížejí se zpět. Vždy jsem dělal své umění ve vlastním stylu a nikdy jsem nic neměnil, abych splňoval nějaký stanovený žánr. S Astrovamps je to buď naše cesta nebo žádná cesta. Robert Frost řekl v jednom ze svých příběhů něco takového: "and I took the path less traveled on and it has made all the difference in the world..." ("a vydal jsem se méně používanou stezkou a to mělo veškerý vliv na celý svět..." - (velmi volně) pozn. překl.). Tento verš popisuje, jak jsem vždy žil svůj život.

Daniel: To je zajímavá představa, pro mne jsou monstra rebelové, bozi umělci. Skutečné umění nevytrubuje to, co mu někdo předepsal. Lidé, kteří mají odvahu porušovat konvence, jsou monstra, která jsou nenáviděna a nepochopena. Právě tak, jako byli nenáviděni Sex Pistols. Ale ve skutečnosti jsou bozi - bozi umění. Beethovenova hudba byla za jeho života také označována jako kravál, lidé nebyli dost chytří na to, aby ho pochopili. Dnes je bůh. Dnes jsi zrůda a zítra bůh (smích).

Glass: Tady bych mohl jít do detailu. Na začátek: jsou tu zřejmé náboženské implikace (pohanští bohové jsou monstra křesťanů), ovšem já bych chtěl zdůraznit, že za mnoho let budou výzkumníci kmenových buněk zachraňovat životy, ale dnes jsou mnohými považováni za nestvůry…

Toe Knee: Opravdové zrůdy jsou ti, kteří trýzní Zemi a moji bozi jsou všichni ti, kteří takovým lidem pak obstarají čerstvý hrob.

Grim: Podle mě jsou nestvůrami ti, kteří utlačují ostatní, zabednění lidé - ti jsou skutečně hrůzní. Bozi jsou ti, kdo jsou "open-minded" (otevření novým názorům - pozn.překl.), zahrnujíce Jaco Pastoriouse: bez něj bych se byl nikdy nedotkl baskytary.

Zillo: Co byste řekli - jako skupina, která je na scéně víc než jedenáct let - jakým způsobem se změnila hudební scéna v oblasti gothic - rocku, deathrocku, horroru atd. od vašich začátků dodnes?

Daniel: Dnes vidím méně inspirace a více a více imitace. Skupiny by se neměly tolik bát vytvořit si vlastní styl.

Zillo: ...a rozdíly mezi Německem a USA?

Daniel: V Německu je "goth" náboženství. Když jsem byl na WGT (Wave Gothic Treffen - pozn. překl.), udělalo to na mě velký dojem. Přál bych si, abychom tady ve státech měli festival podobného významu.

Eyajo: Jediné dobro na Los Angeles je, že odsud několikrát vzešly známé skupiny. Ale my jsme tady už přes rok nebyli v deathrockových klubech, protože teď se tam hraje akorát brak (příp. dosaďte tvrdší vyjádření; pozn. překl.).

Glass: Je to už taková zvláštní ironie: lidé zvenku vidí v Los Angeles hlavní město deathrocku, ale lidé tady na místě kopírují to, co se děje v Německu.

Zillo: Plánujete živé vystoupení také tady v Německu?

Eyajo: Jo, na tom shodně pracujeme. Každopádně se vydáme na víc turné než v minulých letech a v roce 2007 vás od Astrovamps čeká ještě hodně překvapení.


Zpět na Gothic