Deathrock

Autor překladu: Ančovička

Zdroj: Wikipedia


V rámci spolupráce převzato ze Sanctuary.cz


Deathrock (nebo také death rock) je termín používaný pro subžánr punkrocku s výraznými prvky horroru, který se poprvé objevil na konci sedmdesátých a začátku osmdesátých let dvacátého století, především na západě Spojených států.

"Moderní" (1990 a dále) deathrockové kapely jsou hudebně silněji ovlivněny post-punkem, než jejich původní předchůdci. V USA platí termín deathrock také za synonymum pro první generaci gothic rocku. Oproti tomu ve Velké Británii se tyto názvy nemísí. Většina prvotních britských kapel se považovala buď za punks, nebo goths, jelikož deathrock byl v té době v podstatě jen americkým hnutím. V Evropě se začal deathrock převážně označovat dodnes užívaným pojmem "batcave".


Charakteristika

Základem deathrocku je děsivá atmosféra a introspektivní nálada stojící na punkovém a gothic hudebním základě. Deathrockové písně se vyznačují jednoduchými akordy, zechovanými kytarami, vyčnívající basou a rytmem zdůrazňujícím primitivní, opakující se beat ve čtyřčtvrtečních taktech. Pro doladění atmosféry se občas objevují drásavé zvuky kytary, klávesy, nebo experimenty s dalšími nástroji. Texty písní se liší, ale typicky bývají introspektivní, surrealistické, a zabývají se temnou tématikou izolace, ztráty iluzí, porážky, deprese, života a smrti atd.

Mnohdy jednoduchá struktura písní společně s těžkou atmosférou a rytmickou hudbou vyžadují dokonalou schopnost hlavního zpěváka zprostředkovat celou škálu emocí, proto deathrockoví zpěváci obvykle disponují mocnými, výraznými hlasy, a zanechávají silný dojem z živých vystoupení.


Spojitost s horror punkem a psychobilly

Nejbližší vztah k deathrocku mají punkové subžánry horror punk a psychobilly. Zatímco deathrock je směsí punku, post-punku a hororu, v horror punku se mísí punk, doo-wop a horor, a psychobilly kombinuje prvky punku, rockabilly a hororu. Právě díky silnému vlivu hororu na tyto žánry se všechny tři v mnoha případech značně překrývají.

Obecně řečeno, horror punk je hlasitější a rychlejší než deathrock. Deathrock zní naopak víc introspektivně a romanticky. Mezi další rozlišovací znaky se řadí klávesy, které deathrockové skupiny často používají pro posílení atmosféry, narozdíl od horror punkových a psychobilly kapel. Psychobilly kapely zase běžně používají kontrabas, čímž se dají poměrně jednoduše rozeznat od deathrockových a horror punk formací.

Kromě podobného názvu nemá deathrock (vycházející z punku, jak je výše zmíněno) žádnou spojitost s death metalem, odnoží heavy metalu. Stejně tak není deathrock příbuzný s žádným z ostatních hudebních žánrů, které mají v názvu "death".


Historie

Trochu etymologie

Termín "deathrock" se poprvé objevil v padesátých letech jako označení tématicky zaměřené éry rock´n rollu. Ta se zrodila r. 1958 spolu se songem "Endless Sleep" Jodyho Reynoldse a vyhasla kolem roku 1964, příhodně s písní "Last Kiss" od J. Franka Wilsona. Tyto skladby o mrtvých teenagerech byly věhlasné pro svůj morbidní, ale přesto romantický pohled na smrt, přechody v mluvené slovo a zvukové efekty. Zřejmě nejlepším příkladem významu slova deathrock padesátých a šedesátých let je singl americké dívčí skupiny The Shangri-Las "Leader of the Pack".

O patnáct let později, roku 1979 se pojem deathrock objevil znovu, tentokrát jako popis zvuku několika punkových skupin na západním pobřeží USA, které se později měly stát základem deathrockové scény. Buď se toto označení rozšířilo od Rozze Williamse, zakládajícího člena Christian Death, který tak definoval hudbu své kapely, nebo z tisku, který vyhrabal termín z padesátých let pro popis rodícího se subžánru punku. Další, avšak méně populární teorií je, že název deathrock vyšel z kontroverzního snímku režiséra Nicka Zedda "They Eat Scum" (1979), kde se objevila fiktivní "deathrocková" punková kapela kanibalů jménem "Suzy Putrid and the Mental Deficients".


Počátky

Nejranější vlivy na některé deathrockové projekty můžeme vysledovat až do období přelomu padesátých a šedesátých let, kdy působily novátorské rock´n rollové formace ovlivněné horrorem jako např. Bobby "Boris" Pickett s písní "Monster Mash", Screaming Lord Sutch & the Savages a jejich "Murder in the Graveyard", nebo Screaming Jay Hawkins a song "I Put a Spell on You" (což měla prý být obyčejná blues balada, dokud se tehdy ještě jen ´Jay Hawkins´ s producentem neopili a natočili "ujetou" verzi, jež se stala přelomovým hitem a nastartovala Hawkinsovu kariéru úplně novým směrem; pozn. přek.). Tyto písně využívaly zvukových efektů pro vytvoření hrůzu nahánějící atmosféry, zabývaly se doposud tabuizovanými tématy (např. kanibalismem) střídavě s nadhledem, humorem a dramatičností. Dodnes je příležitostně můžeme slyšet v deathrockových klubech.

Vliv hororu na rockovou hudbu se táhl až do sedmdesátých let, obzvláště díky teatrálním hard rockerům jako Alice Cooper a Kiss. Rozz Williams označil v sedmdesátých letech tvorbu Alice Coopera a Kiss za vzory svého dětství. 45 Grave zahrnuli Cooperovo "School´s Out" na tracklist svého debutového alba "Sleep In Safety".

Mezi další rockové a glam rockové skupiny s významným vlivem na mnoho prvotních goth či deathrock umělců se řadí The Doors, David Bowie, The Velvet Underground, Iggy Pop and the Stooges, The Cramps, T.Rex, New York Dolls, The Damned, MC5, Richard Hell and the Voidoids a další. Většina těchto umělců se vyžívala v ponurých námětech, včleňovala do svých show hororové vizuální prvky, a proto se také jejich hudba často objevovala i na soundtracích hororových snímků.

Navíc i horory jakožto filmy samotné přímo inspirovaly deathrockové umělce. Dle slov Dinah Cancer byly právě italské horory velkým vzorem pro image a vizuální projev veleúspěšných 45 Grave. Další deathrockoví umělci nacházeli podněty v zombie krvácích, zvláště třeba "Night of the Living Dead" (1968) a jeho pokračováních režiséra George Romera. Na tvorbě mnohých se podepsal snímek Johna Russe "Return of the Living Dead" s Linneou Quigley v roli Trash a převážně punkovým soundtrackem. Mimoto poskytovaly po vizuální stránce další inspiraci podobně zameřené televizní seriály jako např. The Addams Family, The Munsters, The Twilight Zone, Dark Shadows atd., stejně jako uvaděči horrorů na televizních stanicích, představující divákům nejnovější filmy ve svých strašidelných oblečcích. Tak se například ´Vampira´ v Los Angeles, ´John Zacherle´ ve Philadelphii a New Yorku, ´Ghoulardi´ v Clevelandu, a ´Elvira´ v Los Angeles (později působící po celé USA) stali diváckými miláčky.

Je ovšem nutné podotknout, že deathrock zdaleka nebyl ovlivněn jen horory. Film noir, surrealismus, kabaret a rozličná náboženská ikonografie (konkrétně voodoo a katolická církev) přinesla deathrockerům mnoho námětů k textům i vizáži.


Rozkvět

Deathrock poprvé povstal v plné síle na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let ve Spojených Státech jako temnější odnož již existujícího punkrocku a pre-hardcorové hudební scény v LA. Nejaktivnější a tudíž nejvíce zdokumentovaná deathrocková hudební scéna se soustřeďovala právě v Los Angeles kolem kapel jako The Flesh Eaters (1979), Gun Club (1981), Voodoo Church (1982), Burning Image (1983), Super Heroines, a dalších.

I v ostatních městech na západním pobřeží však působily skupiny později řazené mezi deathrock, jako Theatre of Ice (1978) pocházející z Fallonu v Nevadě, nebo Mighty Sphincter (1980) z arizonského Phoenixu. Většina z nich převzala existující základy punk rocku a obohatila je ponurými, ale zároveň hravě zpracovanými tématy vypůjčenými z hororů, filmu noir, surrealismu, náboženství atd. Hrstka kapel vmíchala do hardcore punku gotický sound; za zmínku z nich stojí nejvíce TSOL a Burning Image.

Zmíněné deathrockové skupiny nebyly hned zpočátku identifikovány jako součást nového žánru, společnost je jednoduše považovala za temnější příchuť punku, ne jako samostatné hudební hnutí. Tak deathrockové kapely vystupovaly na punkových akcích, vedle hardcore a new wave. Podobná situace nastala v New Yorku kolem roku 1978-79, třebaže v mnohem menším měřítku, kde již vlivné punk rockové skupiny jako The Cramps a Misfits, stejně jako The Mad (vedeni budoucím mistrem filmových efektů Screaming Mad Georgem) zahrnuli do svých textů, grafiky a live shows značné množství hororových prvků, přesto se ale sami jako "deathrockeři" necharakterizovali.


Sjednocení

V době, kdy se deathrock rozšiřoval jako zřetelně temnější subžánr punk rocku v USA, se nezávisle na něm v Británii rozvíjely další punkové a post-punkové žánry.

Do roku 1982 se skupiny ovlivněné punk rockem a první generací post-punku (konkrétně ´ukřičenějšími´ formacemi UK Decay, Killing Joke a Theatre of Hate) sjednotily v jakousi ještě temnější post-punkovou vlnu. Základní kameny nového hnutí byli britští Sex Gang Children a Southern Death Cult. Společně s Brigandage, Blood and Roses, Ritual a dalšími je anglický tisk přezdíval "positive punk", aby je odlišil od ostatních stylů řadících se pod vlajku punku, jako UK 82 nebo Oi!. Hudba těchto positive punk kapel se skládala především z primitivních rytmů, pronikavých vokálů, skřípavých kytar a baskytary v roli hlavního melodického nástroje. Po vizuální stránce mísili glam rock s ostnatými kreacemi na hlavě a warpaintem převzatým od amerických indiánů. Jiné obdobné skupiny jako Ausgang, Inca Babies a Bone Orchard sdíleli ´domorodou atmosféru´ a punk image, ale jinak se více inspirovali u The Birthday Party, vedené Nickem Cavem.

Během roku1983 se v londýnském klubu Batcave začalo utvářet další související hnutí. Původně se měl klub specializovat na glam rockové a new wave projekty, ale kapely Specimen a Alien Sex Fiend, jež v Batcave debutovaly a opakovaně vystupovaly, si v britské pop kultuře postupně vybudovali vlastní a odlišný zvuk ovlivněný hororem, který se nedal přirovnat k čemukoli jinému na tehdejší britské glam a post-punkové scéně. 1983 byl také rokem turné amerických The Gun Club a Christian Death po Evropě, takže se konečně americká a britská deathrocková scéna mohla navzájem ovlivňovat.

Do 1984 pojem positive punk vymizel a všechny pod něj spadající skupiny, stejně jako skupiny z Batcave scény a početné scény v Leedsu (mezi které patřily Sisters of Mercy, March Violets, Red Lorry Yellow Lorry, a další) se počaly souhrnně nazývat "gothic" či "gothic rock". Toho roku se legendární deathrockeři Kommunity FK z Kalifornie vydali na turné se Sex Gang Children (a rok poté s Alien Sex Fiend), a podpořili tak trend prolínání americké a britské scény.


Neslučitelné rozdíly

Zatímco deathrockové, positive punkové a batcave formace se navzájem dostatečně podobaly na to, aby jim byla přiřčena jednotná nálepka "gothic", pozdější generace gothic rocku se postupně od svého původního znění dost vzdálila.

V polovině osmdesátých let povstala druhá vlna gothic rocku, jež se posunula od svých punkových a post-punkových kořenů k vážnějšímu přístupu a rockovějšímu zaměření. Bauhaus se rozpadl, Rozz Williams opustil Christian Death a The Sisters of Mercy se stali nejvýznamnější gothic ikonou. Raději než "deathrock" se začalo říkat "gothic rock" (do té doby se oba názvy střídaly), což Rozz Williams připisoval celkovému vlivu The Sisters of Mercy. Výsledně se označení "deathrock" používalo už jen ve zpětných zmínkách o Los Angeleských kapelách 45 Grave a Christian Death.

Devadesátá léta zaznamenala tzv. "třetí vlnu gothic rocku", kdy se hudba nejkrajněji odchýlila od prvotního punk & post-punkového soundu včleněním mnoha prvků tvrdší industriální hudby a více repetetitivních a elektronických zvuků EBM. Některé kluby dokonce vyřadily deathrock a první generaci gothic rocku ze setlistů, aby uspokojily mainstreamové posluchače, které třetí vlna přilákala. Tyto změny ale odvrátili od gothic scény fanoušky dávající přednost živějšímu, punkovějšímu znění deathrocku, kteří raději odešli vyhledat své starší deathrockové kořeny.


Revival

Téměř dvacet let poté, co se začal deathrock objevovat na hudební scéně jižní Kalifornie, nabral ve stejné oblasti druhý dech. V roce 1998 majitelé baru Que Sera v kalifornském Long Beach požádali Dava a Jenn Batsovi, Jeremyho "Jermz" Mesu a přátele aby uspořádali "old-schoolovou" Gothic Halloween party. Původně jednorázová akce si získala takový úspěch, že se z podniku stal regulérní deathrockový klub "Release the Bats" a později i ohnisko pro znovuzrození kalifornského deathrockového hnutí (název klubu byl vybrán podle písničky australské kapely The Birthday Party).

Současné deathrockové hnutí se podobá původním scénám v Los Angeles a londýnské Batcave. Kromě klubů se scéna soustřeďuje okolo koncertů, speciálních akcí, parties a promítání hororů. Obrovskou roli v tomto revivalu hraje také internet, kde jsou k nalezení stránky zameřené pouze na deathrockovou hudbu, kapely a módu, či dobové hororové filmy. Příkladem jsou deathrock.com a post-punk.com, nebo mailing listy pro deathrockery v různých online komunitách jako je třeba Myspace.

Také v Anglii se deathrocková scéna rychle rozšiřuje, obzvláště v Londýně, kde přibývá pravidelných akcí jako Dead & Buried (pojmenované podle songu Alien Sex Fiend).

Na rozdíl od ranných dob působí na současné deathrockové hnutí nové vlivy, které v sedmdesátých letech neexistovaly. Zaprvé, následkem vlivů evropských kapel osmdesátých let se objevil posun k post-punkovějšímu zvuku. Dále je tu vliv psychobilly odrazující scénu od jakýchkoli politických debat, které by ji případně mohly rozdělit. The Drop Dead Festival, podobný psychobilly festu Hootenanny, dává kapelám s menší fanouškovskou základnou možnost předvést se širšímu publiku.


Umělci

"Only Theatre Of Pain", debut Christian Death z roku 1982, je obecně bráno jako první skutečně čistě deathrockové album, neboť ho nelze jednoduše klasifikovat jako temnější příchuť punku, horror punk nebo post-punku. Obdobně je Rozz Williams (frontman Christian Death), Shadow Project, Premature Ejaculation, atd. brán za jednoho z nejvýznačnějších umělců v deathrockové scéně vůbec. Dalším významným deathrockerem je Patrik Mata z Kommunity FK.

Dinah Cancer byla označována za "královnu deathrocku", "bohyni deathrocku" a "velekněžku deathrocku" díky své pozici frontmanky 45 Grave v době, kdy byly ženy v roli hlavní zpěvačky ještě jaksi raritou. Dalšími význačnými deathrockerkami jsou Tina Winter a Eva O (manželka Rozze Williamse; pozn. přek).

Za zformování zvuku deathrocku nebyly výhradně odpovědné jen Los Angelské skupiny. Mnoha umělců ve Spojených Státech, jako již zmínění Theatre of Ice a Mighty Sphincter, vydala před rokem 1982 EP a LP, která by se teď dala považovat za deathrock. Britské skupiny v čele s Joy Division, Bauhaus a Siouxie & the Banshees významně přispěly deathrocku svými post-punkovými vlivy. I další kapely z celého světa přispěly svou jedinečnou troškou do mlýna, včetně německých Xmal Deutschland, Virgin Prunes z Irska, The Birthday Party z Austrálie, atd.

Ačkoli se Sisters of Mercy pravidelně přehrávají v dnešních deathrockových klubech, obecně nejsou považovaní za deathrockovou kapelu, jelikož typický příklad jejich zvuku na albu Floodland má více společného s druhou vlnou gothic rocku, kterou sami významně ovlivnili.


Deathrock

Kořeny: punk rock, post-punk, glam rock, acid rock, hororové snímky

Původ: pozdní sedmdesátá léta 20. století, USA, UK, Austrálie, Irsko, Německo

Typické nástroje: kytara - basa - bubny - klávesy

Odvozené žánry: dark cabaret

Související žánry: gothic rock, horror punk, garage punk, post-punk, new romantic, new wave, art punk, psychobilly, punk rock, batcave, gothabilly, glam rock, experimental rock, psychedelic rock


Zpět na výběr podsekcí