The 69 Eyes

Autor: Onnea



Kapelu The 69 Eyes nelze jednoduše nazvat gotickou. Nikdy nehrála typický gothic rock a nejspíš ani nikdy nebude. Za zhruba 17 let své existence stihla vytvořit mnoho. Jejich tvorba se dá rozdělit na dvě části, kde rozdělujícím bodem je čtvrté, nebo spíš páté album. Ale začněme hezky od začátku.


Atmosféra rockových Helsinek na přelomu osmdesátých a devadesátých let. Fanoušek Ramones Bazie potkává dalšího fanouška Ramones - Jyrkiho. Padnou si do a oka a zjistí, že si mají nejen co říct, ale že by jim to spolu sedělo i při tvorbě hudby. Postupně se k nim přidávají Timo-Timo, Archzie a Jussi. Mladí rockeři zakládají v roce 1990 kapelu The 69 Eyes, jejiž název podle Jyrkiho znamená prý "69ti procentní sex", a vydávají singly "Sugarman" v roce 1990, v roce 1992 "Barbarella" a "Juicy Lucy", které oznamují příchod jejich prvního alba "Bump´n´Grind". Styl jejich hudby nese heslo "co nejsilněji - co nejhlasitěji". Ano, mladí rockeři se prostě chtěli ukázat jako drsňáci, a typické pro jejich počáteční tvorbu byly inspirace Motorhead, Iggy & The Stooges, ale také Misfits. V roce 1994 vypustili experimentálně do Japonska album "Motor City Ressurection", což byla vlastně taková jiná verze "Bump´n´Grind", a toto album mělo celkem velký úspěch.

Těžko říct, kdy se jejich styl výrazně změnil, ovšem nové prvky lze vidět už na albu "Savage Garden", které vyšlo v roce 1995 a které promoval singl "Velvet Touch". Cesta od Misfits a Ramones k Southern Death Cult a Sisters of Mercy nejspíš nebyla tak daleká. Kapela se začala inspirovat progresivnějšími odnožími rocku, ačkoli pořád jejich hudba zůstávala někde mezi hard rockem a rock´n´rollem. Kapela ještě stále zůstávala zavřená ve finských rockových klubech. Na světlo denní je vyneslo až album "Wrap Your Troubles in Dream" v roce 1997, ačkoli jejich styl hudby jaksi pořád slyšeli jen stálí fanoušci. Pak se kapela na chvíli odmlčela a nikdo neví kam zmizela.

Vše se ale změnilo v roce 1999. The 69 Eyes nahráli desku "Wasting The Dawn". Album mělo nového producenta (Roadrunner Records), nové hudební prvky, ale především nové znění. Dá se říct, že od tohoto alba kapela začala hrát gothic rock. Začala koncertovat i mimo Finsko, ukázala se světu a největší úspěch sklidila, kromě domácí scény, v Německu, ale také Anglii. Další dvě alba - "Blessed Be" (rok 2000) a "Paris Kills" (2002). Dohromady tyto alba tvoří nejznámější "trilogii". Kapela si vytvořila svůj vlastní styl, nazvaný "goth´n´roll", začali hrát hudbu, která stála na pomezí stylu The Cult, Type O Negative a The Doors. Inspirovali se old school gothic, cyberpunkem, či kultovní Vránou. Jejich skladba "Brandon Lee" z alba "Blessed Be" věnovaná osudu herce, který v The Crow ztvárnil hlavní roli, a který při natáčení zemřel, se stala jakousi hymnou novodobé gothic rockové scény a také jednou z nejznámějších skladeb The 69 Eyes. Z těchto třech alb je třeba zmínit ještě "Wasting The Dawn", kde propůjčil pro pozadí svůj vokál Ville Valo, a který si také sám zahrál v klipu Jima Morrisona motajícího se po hřbitově. Další známé skladby z Blessed Be jsou The Chair, Gothic Girl, která se během chvíle dostala na přední špičky finských hitparád, a předělaná verze Velvet Touch, která má typickou moderní gothic rockovou atmosféru. Pokud jde o album "Paris Kills", dá se říct, že kapela se trochu zklidnila. Baladové kompozice "Dance d´Amour", "Betty Blue" či "Stolen Season" nastiňují typické znění kapely z období vydání právě tohoto alba. Skladba "Crashing High" je směsicí glam rocku, gothic rocku, ale také jisté pop-rockové charakteristiky. Kapela začala patřičně využívat elktronické zdroje moderní hudby.

Celou jejich dosavadní tvorbu spletla dohromady kompilace "Framed in Blood - The very blessed of The 69 Eyes" (2003). Na tomto albu se ukázaly nejznámější skladby od začátku jejich tvorby, tudíž se tato deska stala takovým průřezem hudby The 69 Eyes a není lepšího způsobu, jak tuto kapelu poznat, než poslechnout si tento výběr.

Následující album "Devils", které vyšlo v roce 2004 oznamuje novou změnu ve tvorbě The 69 Eyes. Album je schématické, dost glam rockové a texty se již tolik nesoustřeďují na vnitřní svět člověka. Album má podle mě podobnou funkci jako Wasting The Dawn. Jelikož další album s názvem "Angels", které vyšlo v roce 2007, se už nedá s dávnou tvorbou kapely skoro srovnávat. Na jednu stranu je hudba měkčí, víc stravitelnější a melodičtější, na druhou stranu jako by se rockeří ve svých čtyřicítkách snažili o znovuzrození mládežnického života a jakoby se také vraceli ke svým kořenům. Hudba je dost energická, silná, stejně tak i celá dnešní propagace kapely.

Definovat kapelu The 69 Eyes je nemožné. Jsou Helsinki Vampires, zorganizovaným chaosem, arogantním svůdníky a romantickými rockery zamilovanými do alkoholu. Mají smysl pro humor, ale také smysl pro tajemnou atmosféru. Ačkoli za svůj život vyzkoušeli množství různých stylů - hard, glam, garage a sleaze rock, stali se jakousi ikonou moderního gothic rocku. Rozhodně ještě neřekli poslední slovo. Uvidíme, co nám přinesou další alba.


Kapela:


Jyrki 69 (Jyrki Pekka Emil Linnankivi) - zpěv, texty

Bazie - kytara, hudba

Timo-Timo - kytara

Archzie - basa

Jussi 69 (Jussi Heikki Tapio Vuori) - bicí


Diskografie na Wikipedii


Zpět na Gothic