Fields Of The Nephilim

Autor: Bob Lučan

Zdroj: boblucan.bloger.cz



Legendární britská gothic rocková skupina založená v roce 1983 se, vedle Sisters of Mercy a The Mission, stala kultem a součástí tohoto symbolického trojlístku. Fields of The Nephilim byli hudebně ovlivněni i art rockovými skupinami jako Marillion, Pink Floyd a už výše zmíněnými Sisters, dále například The Cult, Bauhaus apod.. Jejich image hodně vycházela z klasických filmových westernů. Vysoké jezdecké boty, dlouhé kožené kabáty a klobouky pokryté prachem cest dotvářely v polovině osmdesátých let ponurou image kapely. Neproniknutelný výraz ve tváři vše jenom umocňoval.

Fields of The Nephilim se zpočátku objevovali v "Indies" hitparádách (SP Preacher Man, EP The Fields, SP Blue Water z albového debutu Dawnrazor 1987). Velmi ceněné bylo i přelomové album THE NEPHILIM (1988), které si velmi dobře vedlo i v oficiální hitparádě. Skladba Love under will (1988) se pro mě už v té době stala klenotem. Následovaly další úspěšné nahrávky Moonchild (1988), Psychonaut (1989) nebo Summerland (1990) a z alb ELIZIUM (1990).

V letech 1991-1992 nechává Carl Mc Coy kapelu u ledu. Rok předtím si zahrál ve filmu Harware. Zbytek „fieldsů“ pokračuje s novým zpěvákem Alanem Delaneyem pod názvem Rubicon. Vydávají album What Stars, Ends a v roce 1995 album Room 101. O rok později Carl Mc Coy sestavil kapelu The Nefilim a ve vlastní produkci a za podpory A. Jacksona natočil na značce BB album ZOON (1996). Deska je velmi temná až krutá, drsný vokál se střídá s překrásně čistým zpěvem. Zní velmi moderně zvláště, když album má až industriální atmosféru. Bylo nahráno ve složení: Carl Mc Coy - zpěv, hlasy, dodatečné instrumenty, Paul Miles - kytara, Ciam Houchin - baskytara a programování, Simon Rippin - bicí. Úvodním singlem byl Penetration. Po čase se dává Fields of The Nephilim, legenda klasického gothic rocku, znovu dohromady. Carl Mc Coy opustil Nefilim, ti pokračují pod názvem Sensorium. Ostatní členové Fields zase rozpustili Rubicon. Tajemní pistolníci jsou zpátky. V roce 2002 natáčejí album FALLEN, kde se vyskytne i zremastrovaná skladba Trees Come Down. Mimo chronologické předvoje různých kompilací souhrnem starších EP atd. vydávají Fields of The Nephilim poslední řadové album The Mourning Sun (2005), kde Carl Mc Coy a spol. dokázali, že bychom s nimi měli do příštích let počítat. Nejde o žádné obstarožní gothické countrymany, i když jsou zde postupy z alba Elizium, není to oslava minulosti, ale i nová hluboká a intenzívní cesta technologií a novým životem. Vítejte zpět, GOTHIČTÍ BOHOVÉ!


Sestava:

Carl Mc Coy - zpěv,

Ton Pettitt - baskytara,

Peter Yates - kytara,

Nod Wright - bicí,

Paul Wright - kytara


Discografie:

Burning The Fields (1985 EP)

Returning to Gehenna (1986 EP)

Dawnarazor ( debut, 1987)

The Nephilim (1988)

Dance on The Volcano (1989, live, limitovaný náklad)

Psychonaut (1989, mini)

Elizium (1990)

Earth Inferno (1991, live, 2CD)

BBC - Radio 1 in concert (1992, live z roku 1988)

Laura (1992, obsahuje první dvě EP)

Return to Gehenna (1992)

Liberation (1993, kompilace singlů a rarit z období 1985-1990)

Revelations (1993, dvojalbová kompilace typu best of)

Nefilim - Zoon (1996)

Fallen (2002)

From Gehenna to here (2001, výběrové CD z prvních dvou EP)

Mourning Sun (2005)




Album DAWNRAZOR, 1987, Anglie

Styl: gothic rock, legende

Psáno ku příležitosti 20 let od vydání tohoto alba.


Na nádraží přijíždí vlak. Hvízdání kolejnic pomine a falešnými, ale skličujícími tóny harmoniky muže, který v sobě nese kletbu osudu. - Intro: THE HARMONICA MAN - Vlaková souprava se dává znovu do pohybu a tři záporné postavy, jež chtěly už odejít, leč spatří přes koleje poutníka s neproniknutelným výrazem ve tváři, s kloboukem pokrytým prachem cest a s touhou pomstít se za smrt jeho jediného bratra.

"A Frank?"

"Frank nás poslal."

"Máte pro mě koně?"

"Zdá se mi jako by tady jeden scházel!" Smích. Přejde!

"Jsou tady dva navíc." Ozve se několik výstřelů.

Musím říkat, kdo z toho turnaje vyšel živý? Řeč zde totiž nebude o dnes již zesnulých hercích jako Charles Bronson, Henry Fonda a další, ale o gothické partě pistolníků FIELDS OF THE NEPHILIM a jejich debutním albu DAWNRAZOR, kde se pánové CARL MC COY a zbytek desperátů nechali inspirovat kultovním spaghetti westernem.Dnes už jsou samotní "fieldsové" zrovna takovým pojmem jako zmíněný snímek Tenkrát na Západě.

Osudovost materiálu potvrdí už úvodní, pomalu zabíjející SLOW KILL, kde se mísí žalostné kytary s atmosférou Západu. LAURU II odstartuje "u u u u u u...", kterým jsou známí švýcarští Celtic Frost. V prudce emocionálním refrénu se dostává tenkrát mladičký Carl Mc Coy až na hranice svých možností ve svém ultragoth hlasovém projevu. Celé tohle album je prolezlé atmosférou doby, kdy se účty řešili jenom jedním způsobem a Carl Mc Coy coby šerif v tom dělal pořádek. Vzpomněl jsem si na klip ve skladbě PREACHER MAN. Ať už tenkrát Carl a jeho kumpáni stáli na straně zákona, nebo ti zlotřilci vybírali banky a expresní vlaky. Já ta bandity miluji jako svou rodinu.

Při skladbě VET FOR THE INSANE už nenacházím vhodná slova. Pomalý, veskrze nakažlivě ubíjející rytmus plačtivých kytar přeruší až mírně optimističtější SECRETS. Ta vám však oprátku z hlavy nesundá. Jen mírně uvolní, abyste se mohli na chvíli nadechnout. DUST. Tak to je nefér! Ovšem, co čekáte od banditů než ránu pod pás? V hlavní roli baskytara a kolty proklatě nízko. Kdo by si troufnul tohle kritizovat, buď nemá kvůli návyku na vizoura všech pět pohromadě, nebo musí být kurevsky dobře vyzbrojený.

Po celkem krátkém ohledání těla bezcharakterně krásné REAMIMATOR se reinkarnujete v podobě jedné z lehkých žen v salónu POWER. V tu chvíli jako byste se ocitli na country bále, aspoň co se týče kytar. Karel vyzvedává svůj hlásek až do punkových výšin. Ten parchant ví, co na mě platí!

THE TOWER. V první verzi téhle skladby, která vyšla před tímto debutem, je saxofon ještě čitelnější než zde, přesto si tuhle porci westernových fazolí oblíbíte. Titulní rozeklaná a podmanivě nevtíravá je DAWNRAZOR, která teče jek jedovatá rtuť a je tím, čemu já říkám slowly gothic rock. Vokál je zde o poznání sytější a masitější, proto si můžete dopřát k fazolkám i "stejk jako bejk", i když Carl je už dnes vegetarián. Po krvavém bifteku, který je nejdelší na El Pasu těchto bastardů, dojde i na poslední, stříbrnou kulku v zásobníku. A tady se ukáže, jestli jste rovný chlap. Buď Vy, nebo oni! To ať si každý rozhodne sám.

Vystřílel jsem celý zásobník své představivosti.

Sečteno, podtrženo. Strhující materiál, ještě načichlý parfémem post punku. Mimochodem, chcete vědět, jak se pozná pravý gothik?

Nijak!(On je.)


Zpět na Gothic