Fields Of The Nephilim - Mourning Sun (recenze)

Autor: Onnea



Fields Of The Nephilim - Mourning Sun (2005) (UK)


Dnešní gotika, pokud to vezmeme z pohledu nějakého kulturologa, je jasně někde jinde, než ta původní. Hudba, která by pro všechny gothy měla byt jistou klasikou, jim zdaleka neříká nic. Proč to? Těžko říct. Ale je jasné, že jistou vinu na tom taky nesou právě kapely, které se již stačili od všedního dne tmy odpoutat. Ale přece jen to není vždy tak. Po patnácti letech zde máme comeback skupiny Fields of the Nephilim, která možná svým počinem s názvem Mourning Sun znova otevřela nejspíš už ztracené období. Co o tomto produktu říct? Najdeme zde typické postpunkove a gothicrockové prvky 80. let, které jakoby už byli dnes zapomenuty, a které jistě najdete v tvorbě kapel jako Sisters of Mercy, Bauhaus nebo The Mission. Na začátku je tady intro, zvuky, které jistě zamlžují mysl. Ale to není vše. Jak jsem již řekla, hudba Fieldsu, pokud tedy pominemem jejich projekt The Nephilim a album Zoon, se vlastně nezměnila, takže klasici si samozřejmě přijdou na své. Album, vydané v roku 2005 ale nemá vlastně s moderní gotikou mnoho společného, nejsou zde melodie, které se vám celý den zadírají do mysli a pak si je zpívate. Jsou jasné nepříliš vysoké zvuky kytar, a jejich krásu asi dnešní posluchač na příklad Within Tempation nedohlédne. Ale přece jen je tady něco, co by mělo zahrnout svými dlaněmi i mladou generaci. Klasika je zde totiž spojena z moderními industriálním zářezy, a hlas je výraznější než u starých alb. Skladba Straight to the Lights je dle mého dobrým začátkem celého alba, je energická a přesto se tony táhnou v jednom prostoru, svým rytmem připomínajíci jednotvárný běh. A v tomto duchu plují do uší i další skladby. Requiem XIII 33 je zase skvělou starogotickou baladou, která chladí v nesnesitelně horkých dnech. Takhle ale bysme mohli psát o skladbách donekonečna, všude lze najít něco zajímavého, co zakotví v gotické duši. Není zde nic sladkého či popového, je to jasný souhrn rytmů a tónu, které svou temnou atmosférou od slabosti nabírají sílu. Od začátku mi bylo jasné, že o tomhle albu moc lidi vědět nebude. Proč taky? Děti zahalené v póze satanismu přece nebudou poslouchat hudbu, která je vlastně tichá. Láska k takovéto hudbě se objevuje u jedinců, kteří toto album poslouchají v tichém tmavém koutě, a slyší pouze ji, svou mysl odevzdávají do rukou gothicrockové legendy. Přesto ale nechci být skeptická a taky že nebudu. Myslím, že dokonalost tohoto alba lze popsat jednou větou. Gothic rock nezmizel, žije pořád a dostává se do nitra lidí, kteří tuhle hudbu chápu.


Tracklist:

1. "Shroud (Exordium)" - 5:44

2. "Straight To The Light" - 6:24

3. "New Gold Dawn" - 7:58

4. "Requiem XIII 33" (Le Veilleur Silencieux) - 7:21

5. "Xiberia (Seasons In The Ice Cage)" - 7:33

6. "She" - 9:26

7. "Mourning Sun" - (10:35)

8. "In the Year 2525" - bonus


Zpět na Gothic