Siouxsie - Mantaray (2007) recenze

Autor: Shadow



Zpěvačku Siouxsie Sioux jistě není potřeba dlouze představovat, vždyť již od konce 70.let zásobí všechny milovníky post-punku, gothic rocku či alternativy obecně nezměrnou zásobou kvalitního hudebního materiálu, ať již pod taktovkou legendy jménem Siouxsie and The banshees nebo společně s manželem a jejich projektem The creatures a není tedy divu že si zpěvačka za svou třicetiletou kariéru získala značné množství fanoušků ze všech koutů světa. Nyní již padesátiletá Siouxsie přichází se svým debutovým sólovým albem Mantaray. Od nového alba ovšem nelze čekat návrat k minulosti, jak zpěvačka sama uvedla: "I´ve always been more excited about what I´m doing right now". A s tím je třeba počítat, mnozí staromilci se pak vyhnou případnému zklamání, "stará Siouxsie" je nenávratně pryč, album Mantaray ovšem dokazuje že tato post-punková diva nestárne a stále si zachovává svůj nezaměnitelný působivý vokál.

10 skladeb, které nalezneme na tomto cd, přináší pozoruhodnou směs dynamických melodií s překvapivě silným zvukem, melancholických táhlých sekvencí co vzpomínku na míjející éru batcave, jednodušších relaxačních písní spolu s četnými projevy glam rocku, ale i prvky industrialu a elektroniky. Album rozhodně nelze považovat za hudebně a tématicky jednotvárné, jak by mohl prorokovat poměrně jednoduchý a strohý obal cd, naopak mile překvapí svou pestrostí a celkovou atmosférou.

Hned v úvodu celého alba zaútočí na posluchačovi ušní bubínky nezvykle agresivní až hard rocková píseň Into swan následovaná progresivní About to happen, udržující vysoko nasazenou laťku předchozí písní opět s velmi svižným tempem. Při troše snahy v této písni můžeme zaslechnou jakousi překroucenou a zdeformovanou verzi písně "My sharona" známé skupiny The knack. Nohu z plynu sundala zpěvačka až při třetí skladbě Here comes that day, nesoucí se v poměrně nezvyklých leč překvapivě silných melodiích podmalovaných tóny tuby(či pozounu?). Starý dobrý post-punk pak můžeme zaslechnout alespoň ve skladbě Loveless. Záhy se k nic netušící oběti naslouchající albu připlíží teskná If it doesn't kill you. Znějící text "If it doesn´t kill you, it will shape you. If it doesn´t break you it will make you. Don´t be afraid" mluví sám za sebe a netřeba mu dalších komentářů…Druhá půle alba znamená další hudební zvraty. Nejprve dle mého názoru vcelku bezbarvá píseň One mile below následovaná naopak zajímavou skladbou Drone zone s dalším nezvyklým zapojením dechových nástrojů(SKA ovšem nečekejte). Zaujme také poměrně výrazný a silný drive. Sea of tranquility pak znamená návrat k poklidnějšímu tempu obdobnému skladbě If it doesn't kill you. Ovšem ani zbylé dvě skladby nepřinesou návrat ke zběsilému tempu, nasazenému v počátku. Píseň They follow you ve mně evokuje svým způsobem komický soundtrack prastarých romantických filmů.A nakonec poklidný závěr alba v podobě nádherné skladby Heaven and alchemy s velmi vkusně využitým klavírem lze označit za velmi důstojný závěr působivého a vydařeného alba.

Jak již bylo naznačeno v úvodu, album zapříčinilo(a možná ještě zapříčiní) určité zklamání některých letitých fanoušků původní post-punkové Siouxsie, přece jen podoba s tvorbou Siouxsie and The banshees je minimální. Přesto však album považuji za jeden z velkých návratů současnosti, srovnatelný například s překvapením roku v podobě nového alba skupiny Specimen či předchozích návratů velikánů gotické scény Fields of the nephilim a Skeletal family. Ze svého možná mírně zaujatého postoje si dovoluji album doporučit, popřát zpěvačce mnoho sil a chuti do další tvorby se skromným přáním koncertního turné.

Hodnocení: 85%


Zpět na Gothic