Post-punk

Autor: Onnea



O tom, že gotická hudba vznikla, dalo by se říct, díky reakci na již trochu obyčejnou jednoduchost punkového stylu, nejspíš každý ví. Samozřejmě v dnešní době je gotická hudba prolínána do všech možných stran, zakotvila u elektronických samplů, odskočila si k modernímu gothic rocku 90tých let, najdeme ji prakticky všude (a ne vždy je to pozitivní nález), přesto mám pocit, že na samotný post-punk se možná nějak pozapomnělo.

Na začátku byli Sex Pistols. Ne, na začátku bylo experimentování. Nebo spíše, na začátku byl kritik Greil Marcus a jeho články "Britain's postpunk pop avant-garde" v časopise Rolling Stones. Ačkoli to bylo až později. Každopádně, co je důležité spočívá právě v tom, že každý styl vychází z něčeho. Tento styl byl populární především ke konci 70tých let 20. století. Jakožto následovník punku a punk rocku se snažil tíhnout k spíše artistickým a undergroundovým odnožím. Punkovou ideu začal spojovat se syntezátory, prvky funku, jamajským dubem, ba dokonce s discem, což vzhledem ke kořenům hudby je celkem paradox. Ale nejspíše právě této chuti hudby tíhnout k paradoxům a neslučitelnému vděčíme za stvoření post-punku. Tento styl měl později velký vliv také na indie rock či industriál, byl úzce spjat s hnutím New Wave a stal se také základem pro alternativní rock a dost kapel s kořeny v post-punku jsou dnes nazývaný prostě alternativou.



Kapely jako Sex Pistols, Clash, Ramones nebo The Damned se přikláněly spíše k jednoduché „třiakordové“ energicko-provokativní scenérii, ale po čase to chtělo prostě něco nového, něco co by dokázalo opět nadchnout a ukázat v hudbě duši umělce, vyjadřovat nejen nespokojenost s politikou a obecným stavem celého světa, chtělo to něco intelektuálnějšího a propracovanějšího. A to byl přesně ten moment, kdy se začalo s experimentováním. Do punku se přidaly nové struktury, do textů přišla lyrika a soustředění se na problémy jedince místo problému společnosti.

Pojem post-punk se zdá být lehce přiřaditelný a dá se tímto termínem nazvat hodně hudební tvorby. Za toto vděčí post-punk tehdejšímu rychlému rozšiřování především díky labelům - Rough Trade, Postcard Records, Factory Records, Axis/4AD, Falling A Records a tak dále. Kolébkou post-punku je Velká Británie, stejně jako samotný punk, i jeho následovníci kotvili především u londýnské scény a nejznámější post-punkové kapely jsou The Psychedelic Furs, Public Image Ltd. The Fall, Wire, Gang of Four, The Smiths, Orange Juice, Joy Division, Echo & the Bunnymen, Joy Division, The Cure, Siouxsie and the Banshees. Poslední tři kapely stály u zrodu gotické subkultury. Post-punk se rozšiřoval samozřejmě i na jiných kontinentech. V Austrálii to byli na příklad The Birthday Party, v Americe na to měla vliv na příklad kapela Television a vznikly formace Pere Ubu, Suicide a Savage Republic. Kolem roku 1977 byl v severní americe post-punk spojený s hnutím No Wave a kapelami Teenage Jesus and the Jerks, Glenn Branca, Mars, James Chance and the Contortions, D.N.A., Bush Tetras, Theoretical Girls, Swans a Sonic Youth na jejích prvím albu.

Jelikož je post-punk styl tak rozsáhly a navíc nelehce definovatelný, bylo už předem dáno, že se začně ztrácet jako styl samotný. Je tam jistá daná estetika i stylistika, rozhodně jsou tam prvky punku oddělené melodičností a rafinovanou propracovanošti na první pohled jednoduché hudby. Do tohoto žánru ale by se v dnešní době podle těchto kritérii dalo zařadit mnoho jiných hudebních formací. Již zmíněný New Wave, alternative rock či Cold Wave - to vše je součastí, a to vzájemnou. Někdo nazve Joy division alternativou, někdo post-punkem, někdo gothic rockem. A tahle je to u všeho. Následkem je, že post-punk jsou kapely jako U2 či R.E.M. V 21. století přichází post-punk revival. Jakési obrození britského a amerického indie rocku. Brit-pop se mísí s rock’n’rollem, objevují se komerčně úspěšné kapely jako a příklad The Rapture, Liars, Interpol, The Killers a Franz Ferdinand.



Post-punk je nepochybně styl, který dal počátek nejen gotické subkultuře. Tím, že jaksi započal se spojováním a prolínáním stylů dal do hudebního světa určitě mnoho nových možností, a také dokázal, že na příklad z jednoduchého punku se dá díky zručnosti udělat vysoce alternativní věc, která však neztrácí své kořeny. Jistě, pokud jde o mainstream, post-punk v tomto případě už snad ani s undergroundem nehraničí. To ale nevadí. Britská hudba prostě měla vždy svoje kouzlo a vždy měla obrovský vliv na celosvětový vývoh hudebních stylu. A dělá to dodnes. Za zmínku stojí určitě mladá francouzská kapela Joy Disaster, dle mého spojením výrazných vlivů Joy Division a moderní energie dokázali stvořit zajímavou věc a také dokázali, že post-punk rozhodně není mrtvý. Ale to už je zase jiná kapitola. Myslím, že o post-punku se opět začíná vědět.

Zdroj - Wikipedia a tak dále


Zpět na výběr podsekcí